Arteterapie a artefiletika pro dospělé

Výtvarné umění obsahuje vytváření vizuálních forem, přičemž používáme jednu či více výtvarných technik. Uměním je jak samotný proces tvorby, tak i jeho výsledek. Výtvarné umění bylo člověku vždy blízké, což dokládají nejen pravěké jeskynní malby, indiánské pouštní obrazce či africké masky, ale třeba i graffiti v dnešních velkoměstech či jednoduché kresbičky postižených dětí. Na výtvarném umění a jeho artefaktech můžeme sledovat vývoj mnoha lidských kultur, jelikož pomocí výtvarné tvorby vyjadřujeme svůj vztah k okolnímu prostředí. Umění se objevuje také v náboženství (vyjadřuje vztah člověka k něčemu, co jej přesahuje – k Bohu), při nejrůznějších rituálech (indiánské či aztécké symboly), v užitém umění (hliněné nádoby, estetika, dekorace) nebo k popisu každodenních činností (egyptské hieroglyfy). V dávných dobách byla role umělce přiřazována pouze výjimečným jedincům, jelikož jejich práce nejen dokumentovala tehdejší život, myšlení a kulturu, nýbrž ovlivňovala i další generace.

Každý z nás se denně věnuje nějaké tvořivé vizuální činnosti. Oblékáním a zdobením našich domovů počínaje, uspořádáním zahrady a jednoduchým čmáráním během telefonního hovoru konče. I v těchto běžných činnostech totiž uplatňujeme výtvarné prostředky – formu, barvu, strukturu a kompozici. Vztah k výtvarné tvorbě se u nás všech s věkem měnil. Jako děti jsme všichni spontánně kreslili a malovali. Svět jsme měli potřebu znázorňovat a poznávat prostřednictvím výtvarného zobrazení.

Arteterapie je v dnešní době považována za nezbytnou součást doplňkové léčby a rehabilitačních metod, a to právě díky tomu, že je hraniční disciplínou, která spojuje jak psychologické tak umělecké prostředky. Velmi zjednodušeně ji tedy lze nazvat „léčbou uměním“. Samotný výtvarný proces pak představuje jedinečnou relaxační a „očistnou“ cestu do vlastního nitra, které má díky výtvarným médiím možnost se projevit, a to prostřednictvím barev, tvarů, pohybů, hudby či slov.

Mezi základní pozitivní vliv léčby uměním patří:

  • uvolnění
  • nalezení skrytých obtíží
  • zbavení se úzkosti či strachu
  • vyjádření emocí
  • posílení komunikace
  • porozumění vlastním pocitům
  • podpora kreativity a spontánnosti
  • podpora sebevědomí

Zvláštního významu nabývá arteterapie především ve formě neverbální komunikace, kdy běžné komunikační prostředky selhávají, což se týká nejen handicapovaných dětí! Podle Doc. Jaroslavy Šickové – Fabrici žijeme v době, pro níž je typická devalvace slov, „vyprázdnění“ slovních prohlášení. Vždyť často i velké, krásně vyslovené city, hluboké myšlenky i věroučná či politická prohlášení nakonec vyznívají nepřesvědčivě a směšně. Verbální komunikace často selhává a spíše než slova přesvědčí konkrétní skutky. Výtvarné umění pak představuje právě „konkrétní čin“, tedy něco hmatatelného, co zůstává, a zároveň vyjadřuje naše nejhlubší přesvědčení. Umění zde umožňuje vyjádřit to, co je slovy nevyjádřitelné. Pomocí umělecké reflexe je možné domlouvat se s dětmi, které vůbec verbálně nekomunikují nebo pocházejí z jiného kulturního prostředí  – výtvarné umění či hudba zde představují univerzální nástroj komunikace.

„Vystihla jsem se lépe za jeden den malování než za léta, která jsem o sobě vyprávěla slovy“

                                                                       (arteterapeutka a malířka Jane Rhyneová)

Pro arteterapii tedy není důležitý výsledný výtvarný produkt, nýbrž samotný proces tvorby, ačkoliv výtvarná hodnota díla může někdy hrát terapeuticko – rehabilitační roli.  Proces ventilace v arteterapii je možné si představit jako město, které mělo původně důmyslnou síť kanálů, jež však byly v průběhu let zasypány kamením, zaneseny špínou. Jednoho dne přišla nečekaná bouřka spojená s velkým přívalem vody, nefunkční kanalizace neodváděla vodu z ulic, a tak příval stoupal a ničil všechno, co mu stálo v cestě. Přitom stačilo však vyčistit a uvolnit kanálky, které byly zanesené, a voda nemusela způsobit škody.

Arteterapie zde představuje možnost, jak lze za pomoci umělecké činnosti, kreativity a hudby překonat nepříznivé životní okolnosti, nabýt znovu ztracenou důstojnost i nalézt opět cestu k sobě samému. Umění odjakživa napomáhalo lidem přežít hrůzy, sublimovat zažitá traumata, hojit rány. Umění vznikalo dokonce i v extrémních podmínkách koncentračních táborů, kde dospělí i děti přímo fyziologicky cítili, že právě umění je něco, co nutně potřebují k přežití, co léčí rány těla, duše i ducha a znovu buduje jejich pošlapanou důstojnost. Vznik arteterapie souvisí právě s tímto obdobím lidstva.

Stává se, že současný člověk pochybuje o léčivých účincích umění nebo je k nim skeptický, protože jsou hůře dokazatelné vědecky akceptovatelnou formou. Argument touhy člověka po vlastní výtvarné reflexi v  extrémních či život ohrožujících podmínkách je však důkazem terapeutické síly umění. Zajímavá ke kupříkladu paralela mezi kresbami dětí z koncentračních táborů a dnešních dětí, jež jsou onkologicky nemocné.

Výraz l’art pour la santé (umění pro zdraví) se objevil poprvé v roce 2000 při otevření mezinárodního sochařského sympozia v Dudincích a je dodnes používán právě pro takové umění, jehož ambicí je cíleně mobilizovat v člověku touhu po spiritualitě, důstojnosti, naději, po transcendentnu, po smyslu, vyvolávat v tvůrci i divákovi procesy, jež by ho podpořily v lásce a úctě k druhým lidem, přírodě, ale i k sobě samému! Cílem je ozdravení (duševní, tělesné, duchovní) celé bytosti, vztahů s lidmi a prostředí, v němž žije. Arteterapie se tedy stává metodou, která napomáhá člověku objevit v sobě léčivý, ale i preventivní potenciál.

„Pracovala jsem se čtyřiadvacetiletou dívkou, která neměla vyvinuté ruce, takže kreslit a modelovat mohla jen ústy. Její sebevědomí bylo evidentně posíleno zážitkem úspěšnosti při výtvarných aktivitách, i když ji stály mnoho fyzické námahy.“ (Jaroslava Šicková – Fabrici)

Cíle arteterapie

Arteterapie představuje efektivní léčbu u jedinců s vývojovým, tělesným, mentálním, sociálním postižením, s tělesnou nebo duševní nemocí, a to jak u dětí tak u dospělých. Praktikuje se např. v psychiatrických pracovištích a v nemocnicích, v rehabilitačních střediscích, ve výchovných a vzdělávacích zařízeních, v domovech důchodců, v mateřských školách atd.

Cíle arteterapie souvisí se situací a potřebami klientů, s nimiž pracuje:

  • individuální cíle: uvolnění, sebeprožívání a sebevnímání, vizuální a verbální uspořádání zážitků, poznání vlastních možností, přiměřené sebehodnocení, růst osobní svobody a motivace, svoboda při hledání výrazu pocitů, emocí nebo konfliktů, rozvoj fantazie, nadhled a celkový rozvoj osobnosti
  • sociální cíle: vnímání a přijetí druhých lidí, vyjádření uznání jejich hodnoty, jejich ocenění, navázání kontaktů, zapojení do skupiny a kooperace, komunikace, společné řešení problém, zkušenost, že druzí mají podobné zážitky jako já, reflexe vlastního fungování v rámci skupiny, pochopení vztahů a vytváření sociální podpory

Arteterapie 17. října 2015 v Jihlavě