Artefiletika pro děti

Děti kreslí v každém kulturním prostředí, ať už tužkou na papír, nebo klacíkem do písku. Kreslí to, co je pro ně důležité: lidi, obydlí, stromy a zvířata, přitom jsou spontánní a neovládají se tolik jako dospělí. Dítě může mít potíže s mluvením, ale přímo nakreslí to, co je blízko k pravdě. Dětské kresby se velmi liší od kreseb dospělých, jelikož děti často nedbají na perspektivu, proporce ani barevnou skutečnost: to nejdůležitější bývá na obrázku největší a nejvíce zdůrazněné, sluníčko může být červené, a tatínek na obrázku nemusí být vůbec, jednoduše proto, že je „pořád v práci“. Dětská kresba nám zprostředkovává velké množství informací o dítěti samotném, o jeho vidění a prožívání světa, a také o jeho fantazii a skrytých schopnostech, které my se můžeme naučit rozpoznávat.

  • Kreslení umožňuje dětem vylíčit svůj prožitek tak, jak jim to vyhovuje, a proto je zaujme více, než rozhovor s dospělým
  • Děti cítí nevědomou potřeb znovu si odehrát určité situace v jejich životě. Umělecká forma se přitom jeví jako zdravá a pozitivní
  • Kreslení uvolňuje napětí, neboť mentální energie je přesměrována od zvládání silných emocí k soustředění na jejich výtvarné vyjádření
  • Díky tvorbě může dítě svou situaci (event. problémy) nově pochopit a nahlédnout z jiné perspektivy
  • Na základě obrázku lze velmi dobře rozpoznat stávající rodinné poměry i vztahy mezi jednotlivými rodinnými příslušníky (pozitivní i negativní), mezi přáteli dítěte apod.
  • Na základě obrázku lze dále hovořit o prožité (obtížné) životní situaci, aniž by bylo dítě dále traumatizováno (tedy opačná metoda nežli pouhý rozhovor s dítětem)

Artefiletika je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z vizuální kultury nebo jiných expresivních kulturních projevů (dramatických, hudebních, tanečních). Cílem artefiletiky je obohacování kulturního kapitálu žáků, rozvíjení jejich sociálních kompetencí a prevence psycho-sociálních selhávání prostřednictvím uměleckých aktivit reflektovaných ve skupině. Artefiletika učí své žáky nejenom umělecky vnímat a tvořit, ale také s porozuměním mluvit o svých zážitcích z uměleckých aktivit. Chceme-li o něčem mluvit, musíme to umět nějak zachytit v paměti, pojmenovat a posléze  o tom i přemýšlet. Ve výchově uměním se tento požadavek vztahuje v prvé řadě k tomu,  co stojí v centru její pozornosti: k uměleckému dílu.

Svět uměleckého díla

Artefiletika klade důraz na aktivní vztah žáka ke světu. Proto vychází z předpokladu, že věc sama o sobě není dílem, pokud s ní nevstoupí do aktivního vztahu člověk, který ji jako dílo vnímá, chápe, ztvárňuje… (Chvatík 1994, s. 44). Z toho plyne, že dílo-věc, má-li být dílem umění, nachází pro žáka svůj smysl až teprve ve chvílích, kdy se pro něj stává předmětem umělecké výrazové hry. Výrazová hra dělá z lidí tvůrce nebo spolutvůrce uměleckého díla.

„Kámen ležící v prachu polní cesty není za běžných okolností uměleckým dílem. Avšak stává se jím, pokud si jej někdo povšimne, přenese jej do středu své pozornosti a rozehraje s ním uměleckou výrazovou hru“  (Goodman 1996, s. 80).Žádný zážitek se úplně neopakuje ani u jednoho člověka. A též zážitky různých lidí nejsou stejné, i kdyby pocházely ze společně prožité situace. Přesto se lidé o svých zážitcích dokážou domluvit a na mnoha poznatcích se více či méně shodnou. Platí to i pro zážitky z umělecké výrazové hry a pro poznatky o světě uměleckého díla. Fikční svět uměleckého díla se dá společně poznávat prostřednictvím reflektivních rozhovorů o zážitcích z výrazové hry. V nich se lidé navzájem ujišťují, co z jejich zážitků doopravdy stojí za řeč a může být zdrojem poučení. 

Cíle artefiletiky

Mezi základní cíle artefiletiky patří:

  • Komunikace
  • Sebeúcta (podpora a rozvoj sebeuvědomění, sebepoznání a sebevědomí dítěte prostřednictvím výtvarných činností a her)
  • Pozitivní hodnocení (pozitivní hodnocení arteterapeuta povzbuzuje děti v kladném přijetí sebe i ostatních a významně přispívá k mravnímu vývoji. Děti při činnostech často chválíme a vedeme k pozitivním dialogům)
  • Kreativita (pomocí kreativity nachází člověk nové cesty, dospívá k pokroku a poznání, a to ji v raném dětství. Děti se prostřednictvím tvořivých, výtvarných činností naučí využívat svoji představivost, soustředit se a být samy se sebou, vyjádřit své pocity a city a vidět svět očima druhého. Tvořivá činnost přispívá také k tomu, aby se dítě nebálo projevit jako osobnost a nemělo obavu zkusit něco nového - experimentovat apod. )
  • Projevování citů (děti se naučí komunikovat - vyjadřovat své city -  když mají příklad ve svém okolí, když cítí v dospělých autentičnost, opravdovost. Proto se snažíme vyjadřovat své city přirozeně, klidně, spontánně a totéž podporujeme i při vyjadřování dětí. Výtvarnými činnostmi chceme dosáhnout toho, aby děti byly ke svým pocitům vnímavější - naučily se jim rozumět, rozeznávat je)
  • Empatie (projevy prosociálního chování, jako je pomoc, dárek, solidarita, vyplývají ze soucitu, z poznání potřeb druhého - z empatie. Empatie zjednodušuje komunikaci. V kolektivu se stávají neoblíbení ti, kteří zůstávají soustředěni sami na sebe, ti, co nejsou ochotni "překročit svůj stín". Rozvoj empatie podporuje vhodně navozená atmosféra, motivace, společné prožitky při výtvarných činnostech, vyprávění, rozhovory)
  • Asertivita (asertivní člověk je přímý, snaží se vyjádřit, co chce, tak, aby to druzí pochopili. Když dítě chce, aby byly respektovány jeho zájmy, mělo by se snažit respektovat zájmy druhých. Ani agresivní, ani pasivní jednání nepodporuje prosociálnost, ztěžuje nebo omezuje spolupráci. Dítě by mělo mít odvahu říct, co si myslí, že je správné, a umět se prosadit, ale i ovládat. I to si dítě procvičuje při malování a při společných rozhovorech)
  • Vzor (děti se nejvíce identifikují se svými rodiči, sourozencem, kamarády, vychovateli, ale i s osobnostmi veřejného života i s hrdiny - vzory, které se objevují v televizi či filmu, v literatuře. Děti k výtvarným činnostem můžeme motivovat četbou literatury. Prožíváním příběhů získají děti hodně zkušeností a jsou podněcovány k zamyšlení. Kvalitní texty jsou pro děti velmi důležité. Dítě je vnímavé a jeho osobnost se tak kultivuje)
  • Spolupráce ( výchovou k prosociálnosti lze dosáhnout toho, že si děti předškolního věku dokážou uvědomit, jak mohou pomoci někomu vyřešit nějaký problém, pomáhají ostatním, umí dosáhnout určitého cíle, dovedou ocenit druhého a dokážou projevit radost z jeho úspěchu)

U dětí rozvíjí artefiletika především tvořivost a emoční inteligenci, tj. zejména sociální, etické a estetické dispozice, dále grafomotorické dovednosti, jemnou motoriku, zrakové vnímání, plošnou a prostorovou orientaci. Během artefiletických hodin je pak velmi důležité zodpovědět si následující otázky:

1) Jaký námět je vhodný pro dnešní výuku?
2) Jakými činnostmi budeme s dětmi námět realizovat?
3) Jak budou žáci motivováni pro práci na námětu?
4) Jakým způsobem hodnotit tvůrčí výsledky žáků, aby hodnocení odpovídalo charakteru vůrčí činnosti?
5) Jakým způsobem poukázat na cíle, které se v průběhu práce vynoří?

V reflektivních přístupech je těchto pět otázek doplněno ještě další otázkou, výjimečně důležitou:
6) Jaké poznatky (pojmy) žáci získávají na základě reflektivního dialogu?

Vstřícné pojetí arteterapeutických hodin a „tvoření“ často staví arteterapeuta před neočekávané situace a prověřuje jeho dovednost pedagogicky účelně improvizovat. Kromě toho od něj vyžaduje potřebnou citlivost i pro detaily v chování žáků nebo v jejich dílech, schopnost vcítění a pochopení pro osobní postoje žáků. Tím víc je zapotřebí, aby si arteterapeut dokázal vybudovat dostatečnou autoritu a zvládal laskavé, ale pevné řízení průběhu výuky.