Lucie Ioannah Poláková

Můj život se řídí modlitbou, kterou neustále šeptá moje duše:

Miluji své ruce, hlavu i srdce, protože mi pomáhají žít můj život v souladu s božími zákony.

Přijímám zemi, do které mne osud postavil, je to moje karma.

Jednám podle nejlepšího vědomí a svědomí za každé situace, aniž bych někomu ublížil/a.

Chodím po Zemi s očima otevřenýma k utrpení ostatních a otevírám svou náruč tam, kde je to potřeba.

Vnímám své tělo jako boží nástroj a s láskou o ně pečuji.

Jsem sám/sama sebou, protože můj jedinečný úkol nemůže za mne udělat nikdo jiný. Přijímám tedy zodpovědnost za své činy i myšlenky.

Mým úkolem je být Láskou, šířit Lásku a naději.

… vše ostatní odevzdávám do rukou Božích

Lucie

Můj život

Lucie pochází z latiny a znamená Světlo. Toto předurčení cítím ve svém životě velice silně. Také některé mu duchovní prožitky byly právě světelné, zvláště v době puberty. Vím, že mou cestou je ukazovat Světlo ostatním. Proč Ioannah? Toto jméno se mi v životě objevilo před dvěma lety, v době, kdy jsem se začala více objevovat na veřejnosti a na jedné sociální síti. Tady mne zkoušeli kontaktovat také mí studenti z vysoké školy a já cítila, že se jim toužím trošku zneviditelnit a zároveň tak této situace využít k tomu, abych si našla jméno, které by vystihovalo mne samotnou. Ioannah pochází z hebrejštiny (kterou jsem na FF OU dva roky studovala a dokonce jsem hebrejsky i zpívala v dívčím sboru Adash) a znamená "omilostněná". Tak se opravdu cítím už od doby mého narození, kdy jsem jako dvouměsíční miminko přežila těžkou otravu jater a měsíc svého života ztrávila na oddělení ARO uherskohradišťské nemocnice. Od té doby jsem se v přítomnosti smrti octla ještě několikrát...

Vyrůstala jsem v tichém šumění lesa na hájovně, z okna pozorovala měnící se přírodu podle ročních období a podle potřeby navštěvovala civilizaci, která se nacházela až dva kilometry daleko, stejně jako obchod, lékař a škola. Milovala jsem svoji samotu, stromy a bylinky, které jsem sušila a vyráběla nejrůznější tinktury a sirupky, hlavně z mateřídoušky, která nám rostla za domem, a taky z jitrocele nebo třezalky. Chovali jsme doma stádo oveček, husy, kačeny, králíky, slepice a časem přibyl také jelen Don a lišák Ricki. Zvířata se staly mými přáteli a těžce jsem nesla, když nějaké odešlo. Rodiče tento můj přístup nechápali a učili mne, přijímat smrt jako přirozenou součást života. Moc platné to ale nebylo. Byli to mí přátelé. Zvířata jsem si od malička kreslila a bavilo mne vystihovat je v jejich přirozenosti, tak, jak jsou... Kočky ležící a spící, psi usmívající se a zvídavé v mé přítomnosti, malé králíky pěkně schované v zachumlaném hnízdečku a ovce dosahující jablka na posledních větvích. Fascinovala mně zvláště divoká zvířata, která jsem si kreslila uhlem nebo tužkou podle obrázků v časopisu Myslivost  mého tatínka. Dosud mám tyto obrázky schované a jsou velice pěkné, přestože mi tehdy ještě nebylo ani 10 let.

Během mých toulek přírodou jsem pokaždé pozorovala barevná pole kolem rostlin, stromů i ostatních bytostí. Energie jsem také slyšela a později se k tomu přidaly i překrásné tóny a nebeská hudba, kterou jsem nikdy předtím neslyšela. Občas se mi podařilo nějaký ten tón zaznamenat (roky strávené v hudební nauce se mi nyní náramně hodily), ale nikdy jsem onu hudbu už nedokázala reprodukovat tak, jak jsem ji slyšela. Dokonce ani nápěv. S pocitem dobrodružství jsem vnímala vše, co se před mými smysly objevovalo. Od malička jsem hodně malovala a do obrázků jsem vnášela své fantazie i přírodu. Pastelky jsem nikdy moc neovládala, ale uchvátil mne uhel a obyčejná tužka. Aniž bych se kdekoli učila, dokázala jsem nakreslit portrét kteréhokoli člověka a velmi mne bavilo kreslit si tužkou jen tak podobizny mých oblíbených herců a zpěváků. Ve škole jsem pak kreslila spolužáky, postupem času také své děti. Sem tam se mi přitom vynořovaly vzpomínky na Francii a bohémský život zaměřený právě na umění. V páté třídě začínám chodit do hudební školy na klasickou kytaru (miluji Bacha, Vivaldiho, Fernando Sora a skladby 16. století), akordeon a také konečně do výtvarného kroužku. V šesté třídě jsem se proto začala učit francouzsky a tento jazyk mne pohltil. Přestože jsem v něm později na gymnáziu nemohla pokračovat, uvažuji stále o tom, že se vydám do Paříže (jak děti maličko vyrostou) a najdu znovu svůj tehdejší ateliér. Na kytaru jsem chodila do hudební školy celkem 8 let, na akordeon pouze 2 roky. Hrála jsem na několika vernisážích a koncertech, poslední léta také v triu s flétnou a violoncellem. Cítím, jak moc je svět výtvarna a svět hudby propojen. Navzájem se ovlivňují a doplňují. Čerpám tak inspiraci z hudby a v době, kdy jsem ještě chodila na gymnázium, jsem cvičila doma i 4 hodinky denně. Nořila jsem se do alikvotních tónů, které jsem si na kytaře našla, a ještě několik minut poslouchala tuto "hudbu sfér", která tam kdesi ve Vesmíru stále doznívala. Tehdy jsem jen tušila, že se jedná o jistý druh meditace a na stejném principu fungují také kupříkladu tibetské mísy.

Můj duchovní život nabýval v té době na intenzitě a zhruba od svých 14-ti let jsem začala se svou milou "tetou" Maruškou jezdit do Prahy za manžely Tomášovými, kteří mne přivedli na cestu asparšajógy. Spousta mých dotazů ohledně zvláštních duchovních stavů, které jsem tehdy prožívala, bylo tehdy zodpovězeno. Často "náhodou" Eduard Tomáš začal hovořit právě o tom, co mne trápilo (proč se mi objevují různá světla v páteři, proč vidím auru a obrovské bílé Světlo, proč mi občas zmizí svět a já cítím neskutečnou blaženost a lásku ke všem lidem ...). Jeho manželka Míla mi osvětlila dobře bhaktijógu, která mne na pár let také uchvátila, nežli jsem zjistila, že není jedné cesty bez druhé. I ten, kdo praktikuje karmajógu, potřebuje lásku (bhakti) a rozum (džňána). Jen rozumovou cestou se kupř. k Bohu dostat nelze, je potřeba Pravdu také milovat. Občas jsem vídala také anděly a měla další hluboké mystické prožitky, které v pozdější době ovlivnily i mou tvorbu. Trošku po vzoru Františka Drtikola jsem začala malovat své duchovní zážitky. Olejem i akrylovými barvami. Tyto obrazy jsem pak s velkou radostní rozdávala těm, kterým se líbily, ačkoliv třeba nebyli schopni pochopit jejich hloubku...

Ve 13-ti letech jsem prožila klinickou smrt. Byl to velice silný ale zároveň krásný zážitek svobody a radosti, že se mi ani nechtělo nazpět. Ve stejné době se mi začaly spontánně vybavovat úryvky z minulých životů, začala jsem cvičit jógu, meditovat a spontánně studovat všechny dostupné materiály o Egyptě, Indii a tibetském buddhismu. Byly to jen vzpomínky na dávné životy v těchto dobách. Dokonce jsem se začala učit hieroglyfy a ve škole psala na tato témata seminární práce. Přirozeně mi přišla do cesty také astrologie, kterou jsem se také učila po několik životů.  Už v této době za mnou začali chodit nejen přátelé, ale i cizí lidé, kteří ode mne chtěli výklad horoskopu. Časem se přidal i vhled do minulých životů a příčin jejich zdravotních problémů. Dosud mám astropsychologickou poradnu (již bezmála 23 let), aniž bych kdy byla na jakémkoli kurzu, který by se astrologie týkal...

Vystudovala jsem na FF OU Základy společenských věd a němčinu. Toužila jsem pomáhat lidem, ale zároveň zůstávat v tichosti svého srdce, spojená s Bohem a přírodou, nenápadná, sama v sobě. Nadále jsem vedla intenzivní duchovní život a dále kreslila obrazy mých duchovních prožitků nebo andělů. Uchvátily mne mimo jiné také enkaustika, fotografie a malba na hedvábí. Brzy po ukončení vysoké školy jsem se vdala a po zdravé holčičce se brzy narodil postižený chlapeček. Toto období bylo plné strachu o jeho život a touhy porozumět, proč se tak stalo. Honzík se narodil v roce 2004 s kombinovaným postižením a ihned po narození musel absolvovat dvě operace. Postupem let jich absolvoval ještě několik. Po celou dobu jsem byla stále otevřená tomu, co přichází a viděla v něm možnost vyrovnání karmy z minulosti i dluhu z mého rodu, ve kterém bylo hodně strachu o děti a také jedna postižená holčička mé babičky, které velmi brzy zemřela a od té doby o ní nikdy nikdo nemluvil. Hledala jsem cestu, jak s Honzíkem dále pracovat a rozvíjet jeho schopnosti. Našla jsem si cestu k arte- a muzikoterapii, absolvovala několik arteterapeutických výcviků, a nyní své zkušenosti předávám nejen studentům na vysoké škole, ale i na různých sebepoznávacích kurzech. Obdržela jsem také psychoterapeutickou garanci. Cesta vede vždy ke Světlu. Cesta je vždy pouze dovnitř, nikdy ne ven. Jen v sobě najdeme odpovědi na všechny otázky. Vše ostatní je jen odlesk této Božské Podstaty, která se nemění. Arteterapie se pro mne stala úžasnou kreativní a zároveň hlubokou cestou do vlastního nitra. Je to cesta přirozená a velice jemná... Taková, jaká je naše duše.

V současné době učím na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě - na Katedře zdrav. studií a na Univerzitě třetího věku (psychologie, arteterapie, muzikoterapie, komunikace) a pracuji jako psychoterapeutka a astroložka. Pořádám nejrůznější semináře zaměření na arteterapii a osobní rozvoj. Specializuji se na Psychologii barev, Práci s vnitřním dítětem, mentální léčení, rozpouštění našich "démonů" a také na rodová témata. Pracuji intuitivně, to znamená, že dávám prostor skupině, jaké téma se zde objeví jako rozhodující (pokud není dáno dopředu jinak).

V arteterapii ráda maluji se studenty na zemi, v přírodě, na trávě. Malujeme na velké formáty, často jen rukama nebo nohama  a obrazech pak hledáme tvary, které se vynořují ve skutečnosti z našeho podvědomí, aby nám ukázali cestu životem. Podle rak. arteterapeuta Arno Sterna používám metodu automatického "přidávání papírů" ze strany, kde zdá být obraz nedokončen. Skutečný význam se pak často objeví, až je-li dílo kompletní. Na seminářích vždy povídáme, otevíráme svá srdce, jsme sami sebou, skuteční, upřímní a klidní. Pracuji jak s dospělými, tak dětmi nebo seniory. Cesta se otevírá...

S kým dále spolupracuji:
- Vysoká škola polytechnická a Univerzita třetího věku v Jihlavě
- Studio Osm Praha
- Centrum pro rodinu Jihlava
- Rodinné centrum ve Strážnici
- Centrum pro rodinu a soc. péči v Hodoníně
- Mateřské centrum Andílci Hrotovice
- Jógová centra v Třebíči, Olomouci (Dákiní) a v Praze (Dům jógy)
- Centrum Slunce Brno
- Centrum Viáne Ostrava
- Tvořivé centrum Arché Jihlava
- Krajský úřad Vysočina (arteterapie pro seniory Kraje Vysočina)
- Sdílení o.s. Telč
- Goscha o.s.
- Kruhcentrum Humpolec a další
Některá videa se mnou (zaměřená na duchovní prožitky nikoliv na arteterapii) naleznete také na youtube.com, zadáte-li  "Lucie Ioannah" nebo "Mystika všedního dne"
 

 

Velice milé setkání s Gábinkou Filippi a Ezy Egonem Hýblem na Lávce v Praze během Léčivého divadla 30. září 2015

 

Léčivé mastičky, které sama vyrábím z bylinek, bambuckého másla a baobabového oleje si můžete u mne objednat a vyzvednout :-)