Duchovní cvičení pro dnešní dny

02.12.2015 15:38

V naší duši vedeme neustálý boj mezi tím, zdali jednat podle vlastního rozumu, anebo raději podle srdce. Tedy podle toho, co cítíme. Když jsme příliš rozumoví, bojíme se, abychom nebyli označováni za bezcitné jedince, kteří jsou sobečtí a je jim jedno osud druhých lidí. Jsme-li příliš citoví, jsme považování za "sluníčkáře", kteří se dívají pouze do Světla, ale nevidí všudypřítomný stín. Pravda je někde uprostřed ve vnímání člověka jako Jednoty. Jednoty těla, duše a ducha. Vše, co jsme, včetně veškerého našeho psychického vybavení, nám má sloužit k užitku a k dobrému životu. Neměli bychom zavrhovat žádnou naši složku, protože člověk je multidimenzionální bytost. Pokud používáme jak své srdce tak i zdravý rozum, je náš život klidný a vyrovnaný. Někdy je zapotřebí být více rozumný, někdy převáží city, vždy se ale obě složky musí dostat do rovnováhy. Nemůžeme spasit Evropu, ale můžeme spasit svůj život a udělat šťastnými lidi kolem nás. Náš "osobní mír" pak může přispět k míru ve světě!

To vše je neustále pozorováno Tím, co je nehybné, věčné a naprosto klidné - naší vnitřní Podstatou, Božstvím. Z této nehybosti vycházíme ze zvědavosti ven, abychom se dříve nebo později opět navrátili do průzračného Ticha, které nás občerstvuje, zklidňuje a naplňuje štěstím, které na Zemi není možné nalézt.

Cokoliv má začátek, má také konec. Vše stvořené spěje ke svému zániku, kromě jednoho - kromě toho, který je tohoto procestu Svědkem. Co nejčastěji proto upínejte svou pozornost na tohoto nenápadného pozorovatele v pozadí a ptejte se s pokorou a tichou odevzdaností: Kdo jsem já? Kdo je ten, který to všechno vidí, slyší, pozoruje? .....

Odpověď přijde formou hlubokého vnitřního prožitku, tzv. záblesku......

V Lásce a úctě ke všem bytostem