Jak zůstávat v Lásce

08.10.2015 17:53

Existuje láska lidská a Láska božská, kterou ve svém duchovním srdci nese každé stvoření. Nejen člověk. Vše živé má tuto zářivou božskou stopu ve svém nitru, jinak by nemohlo existovat. Člověk si je málokdy vědom této své podstaty, jelikož jeho pozornost je často otočena ven, k vnějším věcem. Přílišný  zájem o svět a málo pozornosti otočené dovnitř do srdce způsobuje neklid, nervozitu a neustálé hledání toho, čemu říkáme štěstí. Vnější věci však tuto touhu nemohou nikdy uspokojit, protože jsou pomíjivé - tedy protože mají začátek a konec. Vše stvořené musí jednou také zaniknout. Opírat se tedy o hmotné chvilky štěstí bývá dočasné a nutí nás to k dalšímu a dalšímu hledání lásky, pokoje a štěstí. Jak šťastný je ale ten, kdo tyto pocity zažívá uvnitř sebe, ve svém nitru.

My sami jsme Láskou a toto božství se tak ihned projevuje, sotva se o něj začneme zajímat. Pohled dovnitř připomíná křišťálovou hlubinu, do které se noříme a přitom zakoušíme rozšíření našeho vědomí a ohromnou Lásku, která v lidských rozměrech neexistuje, nebo jen velice chvilkově a pomíjivě. Pozornost pevně zakotvená v této "křištálové hlubině"  přirozeně vtahuje duši do čím dál jemnějších rovin, vědomí rozšiřuje samo sebe. Božství si přitahuje naši malou dušičku k sobě. My děláme jeden krok, Pán Bůh tisíc.

Pokud se pak v denním životě setkáváme s nepříjemnostmi anebo přímo lidmi, kteří laskaví být neumí, je dobré na ně pohlížet z hlediska této božské Lásky, která vidí v každém tvoru jeho božskou podstatu. Najednou vidíme, že i tato osoba je neskutečně krásná, božská  a hluboká, jen si to ještě neuvědomuje. Veškerá slova jsou ještě z ega, a proto pomíjivá. V Lásce zůstávat a jednat. I naše okolí se pak prozáří.