Proč pomáhat tam, kde nemusím

28.06.2016 21:02

Všechno, co děláme, děláme hlavně kvůli sobě. A tak je to i s projevy lásky, s odpuštěním, vděčností, s jakoukoli pomocí potřebnému, ať už patří do kterékoli skupiny... Láska naplňuje a léčí především naši vlastní duši, která září a dotýká se tak Lásky nejvyšší. Pokud lásku cítíme v sobě, toužíme ji šířit dále. Každý její projev se nám vrací, možná ne hned, ale později ano. Láska je Boží vlastností a díky ní se naše duše prosvětluje, posilňuje a naplňuje Klidem, soucitem a Láskou. Bez nich jen těžko můžeme žít v laskavé a klidné společnosti. Láska naplňuje nás a šíří se i do světa, v němž žijeme. Buďme Láskou a jednejme podle ní, tak jak bychom chtěli, aby i s námi bylo v tomto světě jednáno. Už Ježíš řekl, že "máme milovat bližního svého, jako sebe samotného", není to tedy "obětování" sebe sama až do úplného zničení nebo vyhoření, ale laskavé jednání s úctou ke světu druhého. Vždy s ohledem na své vlastní možnosti, schopnosti a potřeby!

V každém z nás je Bůh, paprsek Božství. Bez této božské podstaty, bychom byli prázdní, neživí, pouhou schránkou, která by se brzy rozpadla. Po smrti člověka dochází k tomu, že se rozpadá nejen tělo, ale i mysl. Zůstává však láska, kterou jsme žili.... anebo naopak nežili. Máme svobodnou volbu. V okamžiku smrti se každý z nás setká s Bohem a pocítí Lásku, která neustále tvoří tento svět. Naučené znalosti, způsob života, předsudky nebo náboženské rozdíly zde nehrajou vůbec žádnou roli, protože symbolicky je zde "váženo" pouze srdce a zdali jsme jej poslouchali. Jen to jediné nám zůstane. Duši pak přijde mnohdy líto, jak dávala během života důraz na vše jiné... Soudí sama sebe... Protože ve skutečnosti zde není nikdo, kdo by nás odsuzoval. Naše svědomí se dotkne hloubky, která je plná klidu, lásky a míru. Touží zde zůstat napořád, ale jen těžko se srovnává s tím, že během života napáchala tolik nepěkných věcí. Pociťuje lítost. Sama sebe pak vysílá na další pouť, aby vše napravila a mohla se Pánu Bohu podívat do očí. Samozřejmě symbolicky .... Pracuje na sobě v meziživotí a v dalších životech...

  • Cokoliv děláme, měli bychom se nejprve podívat do svého srdce, co ono na to. Pokud pocítíme vnitřní radost nebo dokonce slovo "ano" (u těch citlivějších), jsme na správné cestě
  • Pokud si nevíme rady v jakékoliv situaci, zeptáme se směrem do svého duchovního srdce, co je správné. Odpověď přijde dříve nebo později
  • Jsme-li opravdu zoufalí a cítíme tak obrovský zmatek nebo strach, že nedokážeme vnímat jemné impulzy z nitra, svěříme vše do Božích rukou. Vše se brzy zdárně vyřeší

Tento svět je náš, sami jej vytváříme našimi myšlenkami, emocemi, vším, co jsme. Pokud se teď děje něco, co se vám nelíbí, zavdali jste k tomu také příčinu, např. v minulosti. Jakýkokoliv čin, i ten nejmenší, má totiž své následky v budoucnosti. Každé přání se vám dříve nebo později splní. Nejlépe proto je, pokud se nám daří zůstávat v tichosti a v Lásce ve svém středu, v hluboké vděčnosti za život a za vše, čeho se nám dostává. Co nedokážeme změnit, svěřit Bohu samotnému. Co však změnit dokážeme a je to cesta našeho srdce (cítíme vnitřní radost), poprosit pak také o sílu a zdravý rozum, abychom jednali i ve svůj prospěch. Vždyť i v nás je Bůh!